Rozhovor s Annou Svobodovou
Rozhovor s Annou Svobodovou, manažerkou kvality a rozvoje ve Sdílení o.p.s.
Jak ve Sdílení pracujeme s kvalitou, rozvojem služeb a spoluprací v regionu? A proč je pro nás důležité mít člověka, který se těmto oblastem věnuje systematicky? O své roli, konkrétních projektech i smyslu této práce mluví Anna Svobodová, manažerka kvality a rozvoje.
Pozice vznikla ve Sdílení díky podpoře Buřinky – Stavební spořitelny České spořitelny. Jejím cílem je rozvíjet naše služby, posilovat jejich kvalitu a zajišťovat, aby se včas a v plném rozsahu dostaly k lidem, kteří je potřebují.
Aničko, před rokem jsi po jedenácti letech ve Sdílení opustila pozici vedoucí sestry hospicového týmu a nově se věnuješ kvalitě a rozvoji. Co si pod tím mohou lidé představit?
Především cítím velkou vděčnost za těch nádherných jedenáct let. Společně se nám podařilo vybudovat plnohodnotný tým a pevné základy hospicové služby. Tým převzala zkušená sestra Michaela Senarová a přede mnou stála nová výzva – rozvoj všech našich služeb a zároveň velmi důležitý úkol – udržet jejich kvalitu.
Na té si v naší organizaci opravdu zakládáme.
Co tedy nyní konkrétně děláš?
Jak to říct jednoduše… Jsem takový dirigent orchestru. Místo hudebníků mám vedoucí jednotlivých služeb a projekty, které s nimi souvisejí. A místo not pracujeme s procesy, metodikami, strategickými plány, ale i s vizemi. Jinými slovy – propojuji, vylepšuji, vymýšlím
a organizuji.
Co mě v poslední době hodně těší, je zahájení spolupráce
s Domovem seniorů v Dačicích. Předcházela tomu řada vzájemných stáží a seminářů, aby se naše služby co nejlépe propojily. Velké poděkování za vstřícnost patří paní ředitelce Stanislavě Šenkyplové.
Zároveň se nám podařilo rozjet péči o nevyléčitelně nemocné děti. Je to velmi citlivé téma, které jsme dlouhé roky nosili v hlavách. Impulzem se nakonec stala nemocná holčička, jejíž rodině tehdy neměl kdo pomoci.
Péče o děti je velmi náročná oblast. Co všechno bylo potřeba zajistit?
Děti jsou zpravidla v péči velkých nemocnic, jako je Motol, Bulovka, Fakultní nemocnice v Brně nebo nemocnice v Českých Budějovicích. Právě tam jsem se setkávala se zdravotníky
a sociálními pracovnicemi a společně jsme hledali cesty, jak si můžeme být v péči o děti vzájemně nápomocní. Upřímně mě potěšilo, jak pozitivně přijímali to, že se této oblasti chceme věnovat.
Ve Sdílení jsme proto přijali dětskou lékařku a sestru a vytvořili tým, který má dětské pacienty
na starost. Je důležité říct, že o děti pečujeme napříč našimi službami – ať už rodinám ulevujeme prostřednictvím odlehčovací služby a skvělé práce pečovatelek, nebo k dětem dojíždí lékařka se sestrou a zajišťují potřebné zdravotní úkony.
Jsou i další oblasti, kterým ses věnovala?
Naším cílem je, aby se všechny služby dostaly k lidem včas a v plném rozsahu. Jednotlivé služby na sebe navazují, prolínají se a společně vytvářejí co největší zázemí pro nemocného člověka v domácím prostředí i pro jeho rodinu. To znamená pravidelně komunikovat
s praktickými lékaři, nemocnicemi v regionu i s dalšími organizacemi, aby všichni věděli,
že jsme tu a dokážeme pomoci.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Upřímně – nic jako „běžný den“ neexistuje. Jeden den se věnuji strategii a plánování, další den sedím na jednání v nemocnici a vysvětluji, proč je dobré s námi spolupracovat. Často se účastním konferencí, kde se inspiruji nebo naopak předávám naše zkušenosti. Reaguji na nové projekty, které přicházejí. A jsou i dny, kdy je nedostatek sestřiček – to se pak obléknu do bílého a jdu pomoci kolegyním do terénu. Podpořím tím tým a zároveň zůstávám v kontaktu s praxí.
Co ti na této práci dělá největší radost?
Nejvíc mě těší chvíle, kdy vidíme konkrétní výsledky. Když pacient dostane péči včas. Když nám zavolají z domova seniorů, že potřebují paliativní péči pro svého klienta. Nebo když zjistím, že poradenství pro pozůstalé pro veřejnost – další projekt, který jsme v minulém roce rozjeli – je čím dál více využívané. Je to často mravenčí a na první pohled neviditelná práce, ale věřím, že má velký smysl.
A co je naopak největší výzvou?
Jednoznačně změny. Lidé mají přirozenou tendenci dělat věci tak, jak jsou zvyklí. A já jsem často ta, která přijde a řekne: „Pojďme to zkusit jinak.“ Někdy je to běh na dlouhou trať, ale když se ukáže, že změna funguje, stojí to za to.
To všechno je ale spojeno i s financováním…
Ano, bez financí by to nešlo. Velkou podporu jsme získali
od Buřinky – Stavební spořitelny České spořitelny, která dlouhodobě podporuje rozvoj domácí paliativní péče v České republice prostřednictvím grantů a stipendií. Zaměřuje se na systémové změny a efektivní řízení hospiců. Garantem tohoto programu je Fórum mobilních hospiců, jehož jsme členy.
Díky této podpoře můžeme ve Sdílení systematicky pracovat na kvalitě našich služeb, rozvíjet nové oblasti péče – včetně péče o nevyléčitelně nemocné děti – a zároveň vytvářet stabilní zázemí pro naše zaměstnance. To vše se přímo promítá do kvality péče, kterou poskytujeme pacientům, klientům a jejich rodinám.
Péči o děti se nám zároveň daří realizovat i díky podpoře našich individuálních dárců – ať už
v rámci Běhu městem šťastných lásek, nebo Vánoční sbírky. Podpora dárců je pro nás klíčová. Kvalita péče je u nás na prvním místě a její součástí je i to, aby lidé ve Sdílení pracovali rádi, cítili se podporovaní a měli možnost se dále rozvíjet. Jen tak můžeme našim pacientům
a klientům poskytovat tu nejlepší možnou péči.
A na závěr trochu odlehčeně – kde tě najdeme, když zrovna nejsi v práci?
Nejčastěji někde venku. Buď běhám se psem, nebo jsem na treku s krosnou, spacákem a stanem – často i s mými milými kolegyněmi. Příroda je pro mě ideálním místem k dobití energie a zároveň skvělým prostorem pro nové nápady.
